17.června vůbec né potají
chytla mě nutnost, jež mě občas chytají.
Nemoh jsem ji v sobě zkrotit, nešlo s tim nic dělat,
začal jsem se potit a musel jsem začít běhat.
Chtělo se mi totiž osahávat lidi,
řešení však není lehké což každý vidí.
Poblíž totiž nebyla hromadná doprava,
nechtěl jsem být úchylem to by byla otrava.
Chtěl jsem si jen šáhnout na pár Achilových šlach
a při každém dotyku slastně zvolat: Ach
Ref.:
Líbí se mi tvoje,
Achilova šlacha,
každý máme svoje,
tak dej si na ně bacha.
Půjdu za kamarády, ti to jistě pochopí,
když je známý v zoufalství za achilu uchopí.
Zasmějí se, zeptají se, zda bych nebyl šťastný,
kdybych si sáhnul na tu svojí vlastní.
Vždyť to není ono sahat si na ní sám,
já vím přece dobře kde co na svym těle mám.
Není to tak kamarádi, nevím přesně, kde ji mám,
Občas si jí lehce hladím, když ji zrovna nahmatám.
Ref.:
Nevím přesně,
kde mám svojí Achilovu patu.
Někde vzadu na noze,
vím to podle hmatu.
Mám rád boty na podpatku, když je holky nosí.
Achilu maj dobře vidět, často bývaj bosí.
Když pak někdy za nima jdu, nekoukám jim na půlky,
ale vedle achilovek jestli tam maj ďůlky.
Stisknout tak je prstama, jó to by se mi líbilo,
navždy už bych takhle zůstal, vždycky mě to vábilo.
Jediný co zajímá mě, jsou ty jejich šlachy,
achilovky se jim říká, jsou za všechny prachy.
Ref.:
Podle achilovek
vybírám si holky.
Jsem takovej, líběj se mi,
hlavně když jsou tenký
Podle achilovek
vybírám si holky.
Čím jsou tenčí, tím jsem radši,
zpívám honky tonky.