Život hada se mění.
Každoročně se svléká.
Voda po šupinách stéká.
Buď je velký a nebo není.
Člověk se měnit musí.
Ne všechna těla jsou krásná.
Hlavní je myšlenka jasná,
každý si jak mu sedne zkoušívá.
Had se po zemi plazí,
zvířený prach země dýchá,
mnoho věcí kolem slýchá,
do země si skrýše razí.
Stejně tak člověk se ztrácí
v prachu myšlenek cizích
jemu podobných nebo jiných,
pak se do nory vracívá.