Lidé se mi straní, proč?
Děti se mě bojí, proč?
Ptáci na mě křičí, proč?
Dokonce i slepí se mi vyhýbají,
vysvětlí mi někdo?
Já jsem totiž vyvrhel,
jako kámen studený,
do potoka hozený.
Plivni mi radši do tváře.
Tohle se člověku zají, to mi věř,
když to dlouhá léta tají, to mi věř.
Ostatní to zřejmě nevidí, to všiml sis,
asi ne, jsi stejný jako oni, není mi to jedno.
A šli dál
a šli ještě dál.
Neznamená, že když jsem vyvrhel města,
že to mám všechno jinak hozený.
Říkám mý srdce není studený.
Klidně ti plivnu do tváře.