Stín, co ulicí se plíží,
přemýšlíš stále, co tě tolik tíží.
Chtělo by se ti šíleně ječet,
nezbyde ti nic jinýho, než potichu brečet.
Přemýšlíš, jaký to bude dál,
už dávno nejsi svojí duše pán.
Vkrádá se do těla ten nepříjemnej pocit,
pořád ještě nevíš, jak ses v týhle bryndě ocit.
Všichni kolem tebe mají na plno,
jak odlišit od sebe plev a zrno.
Přemýšlíš, jaký to bude dál,
každej, kdo to zažil, se toho nejvíc bál.