Každý máme jiný, každý máme svůj.

Tak poslouchej a chvíli tu postůj.

Co člověku pomůže,

i když jazyk neumí,

prodere se pod kůže,

snad i bolest utlumí.

Sám snad neví,

jakou váhu má.

Směšný se jeví,

sám se nevnímá.

Mračna zamračených lidí,

ta jejich zlost oživlá,

smutek v životě jim slídí,

neochota ožívá.

Kdo chce, jak chce ať to vidí,

však ten kdo se usmívá,

svůj život si neošidí,

bezstarostně usíná.